Kraje a místa

• Eriwen

  Znamý svět, ve kterém se odehrávají všechna dobrodružství.

  • Království

    • Nainův kraj

      • Krompach

        

        Město je opevněné, vystavěný na skále na okraji hlubokého údolí. Na severu se nad ním zvedají příkré skály stovky metrů a za městem je vidět vysoký vodopád, před kterým kdysi vystavěli most, pro cestu do severozápadních krajů. Na jih se svažuje útes dolů do dlouhého údolí, do kterého vede cesta, která uhýbá pár set metrů na východ od města.

        Když se vejde hlavní bránou do města, vede jedna veliká ulice klikatě kolem všech domů do kopce až k hlavnímu paláci, kde sídlí starosta + úředníci, poslové atd., stráže. V horní části je ještě brána a samostatná opevněná čtvrť, která vede do dolů a bydlí a pracují zde převážně trpaslíci. Doly jsou staré a současně fungují jen částečně a nikdo neví až kam mohou vést.

        Společnost „Oris a synové“

        Jedna z největších “komerčních” společností v Krompachu, která zařizuje přepravu zboží a jeho ochranu pro západní kraje. Společnost má pobočky v každém větším městě. Hlavou společnosti je Alexandr Oris, významný obchodník a dobrý přítel starosty Krompachu. Má dva syny, staršího Stefana a mladšího Tyrose.

        Družina získala darem od Orisů dům v Krompachu. Šlo o poděkování za záchranu Stefana orise. Patrová kamenná budova. Je zde velká společenská místnost v přízemí. Kuchyně. Spižírna a sklad. Sklep. Nahoře šest pokojů. 4 obsazené (Bered, Kirin, Afpág, Cilka). Dva volné pro případné hosty. Součástí pozemku je i nevelká stáj, kde má družina malý povoz a grošovaného koně - Echo.

        Po většinu roku na horním nádvoří před palácem se konají trhy. Město musí dovážet potraviny, ale je zde mnoho řemeslníků, kožešníků, atd. Ale nejhlavnější je těžba železa + jiných kovů a kovařina.

        Obyvatelé:

        Starosta - Rufus - člověk, zásadový, čestný, ale nemá moc čas a nechce se zabývat zbytečnostmi. Proto je často strohý. Má dobré vztahy s okolními městy i s místními trpaslíky.

        kouzelník a jeho učedník, lidi - Diamon (od jara nezvěstný) a Uryl

        Velitel stráží - Thomas - člověk, plní rozkazy, je přísný a má na starost bezpečnost ve městě i v přilehlém okolí. 

        Vůdce trpaslíků - Bahir, starší, kdysi s černým vousem, ted prošedivělý trpaslík s vřelým vztahem k popíjení a slavení. Dohlíží na doly a kovotepectví v Krompachu.

        Kovář - Jaher - trpaslík

        Kovář - Perez  - člověk

        Kořenářka - Edna - člověk

        Alchymista - Inem
        

        Stráže: Bert, Gruz, Petr, Dorf, Lung, Thomas

        Trpaslíci: Oren, Robur, Beren, Furi, Thuri
        

      • Kámen

        Vesnice na kraji hor, živí se především zemědělstvím a pastevectvím. Kolem vsi jsou políčka, několik sadů a především vinice. Je na jižním svahu. Kámen dostala podle kamene na severu vesnice, který vypadá jako nějaká stavba, jen je přírodní. Jsou v ní vyryty různé rýhy, možná i symboly. Je z časů, než přišli lidé do tohoto kraje.

        Starosta - Robert - člověk

        Hostinský - Daryl - člověk, statný chlap s hnědým plnovousem, dřív voják, může vzít do učení válečníka, pokud mu vypomůže v hospodě

        hrobník - Tyron

        Vůdce karavan - farmář Thomas - má ženu Laru a syna (12 let)

        Farmáři - Joab, Tem + Kayla, Nain + Ira + Ema (8let)

    • Rovaldsko

      

      Minulost kraje:
      Roku 735 v kraji došlo k válce mezi trpaslíky a barbary. Byl to krátký ale surový konflikt. Způsobilo ho naleziště stříbra v pohoří Oberon. Původní obyvatelé, barbarské kmeny, nebyli vůči tamním lidem nepřátelští, většinou šlo o divoké lovce, ale najednou všem překáželi. Trpaslíci se domluvili s lidským rodem Argantů a společně barbary vyhnali pryč.

      Většina divokých kmenů odešla, ale některé rodiny barbarů zůstaly a bylo jim dovoleno založit si osadu v kraji. Tak vznikla barbarská ves Donharm. Je to odříznuté místo, kam většinou místní vůbec nechodí. Jedná se o starou křivdu, kterou barbaři nikdy neodpustili, proto jsou s nimi dodnes v kraji potíže. Zejména trpaslíci a barbaři jsou v kraji stále na nože a není neobvyklé, že v nějaké krčmě po povzbuzení alkoholem dojde k bitce, která končí i smrtí.

      Díky spojenectví s trpaslíky rod Argantů výrazně zbohatl, protože mu plynou ze stříbrných dolů nemalé zisky.

      Krčma „U netopýra“
      Významný zájezdní hostinec, který se nachází na rušné cestovní křižovatce. Jedná se o velký hostinec s kamennou podsadou, dřevěnými nosníky a mohutnou doškovou střechou. Z velkého komína se zvedá kouř. Vedle krčmy stojí několik domků, stáje a velká stodola. Je zde vždy hodně hostů: cestovatelů a obchodníků, díky čemuž je osazenstvo tvořeno veškerou rasovou škálou od lidí, přes trpaslíky a hobity až po gnómy, elfy a barbary.
      Juraj (majitel hostince, 50 let)

      BYRKA
      Už z dálky si všimnete mnoha střech a komínů, z nichž se táhnou k nebi sloupy dýmu. Pak se vám odkryje pohled na město v údolí. Nemá žádnou vnější ochranu, ani hradby ani palisádu, rozkládá se podél řeky. Město má střední velikost. Dominuje mu vysoká ostrovní skála připomínající pěst. Je na ní zbudovaný hrad s trojicí věží. Další vysoké stavby napovídají, že zde stojí různé chrámy.

      Byrka je největší město v regionu. Jedná se o obchodní bod mezi severem a jihem. Leží na řece Lunaře poblíž Šeptajícího hvozdu, kde se zpracovává dřevo, z něhož městu plynou slušné zisky. Dřevo je známé svou kvalitou a posílá se po řece do dalších oblastí země. 

      Úroveň města je spíš průměrná. Město nechrání žádná vnější hradba, pouze vnitřní cesntrum je chráněno palisádou. Přes řeku vedou dva dřevěné mosty. Stojí zde chrám Isila a také chrám bohyně Venat. Je zde veliký mlýn a pila, kde se zpracovává dřevo, které se po vorech spouští dál na západ. Velké množství nízkých dřevěných domků se tu na sebe tiskne na malých prostorách.

      Kamenné domy vidíte jen v centru, kde stojí náměstí. Ulice jsou plné lidí, občas zahlédnete stráž, která chodí po dvojicích, ozbrojení muži s kopími.

      Ve městě je řada řezbářských dílen, několik hostinců, proslulý nevěstinec, kováři, řemeslníci, řezbáři, lovci a kožešníci atd. Město je proslulé dřevorubectvím (nábytek) a také uměleckými sochami, které se vyváží převážně na hrady lordů, klášterů a chrámů.
      

      Významná místa Byrky:
      Hrad šlechtického rodu Argantů (páni kraje)
      Trpaslicí banka
      Dřevařská pila
      Nevěstinec "U Rúth"
      Poštovní pobočka "Oris a synové"

      Obyvatelstvo:
      Většinu obyvatel tvoří lidé a trpaslíci, ale najdou se zde i domovy hobitů a gnómů. Elfů a barbarů žije v kraji poskrovnu.

      Erb města: tři dubové listy na zeleném poli

    • Tichovodí

      

      Tichovodí je bohatý kraj rozprostírající se v mlžných údolích s ostrými skalisky a lesnatými pahorkatinami. Nachází se jihozápadně od Rovaldska a je proslulý těžbou magických safírů (tzv. calingority). Kraj je protkán obchodními stezkami a je známý neobvykle harmonickým soužitím všech možných ras.
      
      Tichovodí není divoký kraj, a přesto si zdejší příroda zachovává svůj původní ráz. Většinu roku jsou zde rána zahalená mlhou a řeky tečou pomalu. Zimy zde bývají dlouhé, ale nikoli kruté. Je to místo protnuté vírou ve vodní bohyni Nyxaru a šlechtických rodů s dlouhou historií.
      
      V kraji žijí všechny známé rasy. Kromě lidí jsou nejvýrazněji zastoupeni elfové. Nejedná se však o jejich izolované příbuzné z Elfího lesa. Místní elfové zde žiji bok po boku s ostatními rasami po dlouhá staletí a jejich kultury se vzájemně protnuly. Půlelfové či čtvrtelfové jsou tak v kraji naprosto běžní.
      
      CALINGOR
      Brána do města není jen průchod v hradbách; je to monumentální vstup, který okamžitě prozrazuje moc Calingoru. Je vytesán přímo do ostré skály, která se táhne do dály vlevo i vpravo a je protkaná nitkami surových, tmavě modrých žilek, jako by samotné skály krvácely drahé kovy.

      Srdcem kraje je Calingor, nejvýznamnější město na jihu království. Vypíná se na skalnatých vrcholcích Dračího hřbetu. Calingor je městem dlouhé historie, které bylo dle legend postaveno na troskách civilizace, která se ztratila v propadlišti dějin. Město se nepyšní toliko rozlohou, jako spíš významem pro království. Přezdívá se mu Safírové město – místo, kde drahé kameny nejsou jen ozdobou, ale i klíčem k magickým silám. Ve skaliskách, nad městem, se tyčí Mlžný klášter řádu bohyně Nyxary. Její řád je dominantním náboženstvím celého Tichovodí s tradicí táhnoucí se do vzdálené minulosti.

      Město je proslulé lázeňskými službami, alchymistickou akademií i učenými knihovnami, k nimž však mají přístup jen stálí občané města.

      Vnější město je temnou tváří Calingoru. Domy se zde tisknou podél špinavých uliček, jimiž se proplétají obchodníci pochybných mravů, levné kurvy a zloději číhající ve stínech.

      Vchod to města je tunel vytesaný přímo do skály. Je osvětlen křišťálovými lampami, které vrhají modravé světlo a odrážejí se od vodních ornamentů vytesaných do stěn. Vůně vlhkého kamene a lehkého, ozónového pachu se mísí s teplejšími, zemitými tóny, které naznačují ruch uvnitř.

      Jakmile se ocitnete na náměstí, dojde vám, že jde o tepající srdce Calingoru. Náměstí je obrovské. Má obdélníkový tvar, obklopený spletí uliček, které do něj ústí ze všech směrů jako žíly. Zalije vás kakofonie zvuků: volání kramářů nabízejících své zboží, smích dětí proplétajících se davy, smlouvání obchodníků, údery kladiv z dílen. Všude je plno barev a hudby.

      Vnitřní město je pulzujícím srdcem obchodu a politiky, kde se kov střetává s ohněm a řemeslo kvete. Kováři, zbrojíři, skláři a cechy tu žijí bok po boku s učenci a alchymisty. Lázně se starají o pohodlí návštěvníků a posvátný pramen kláštera o nemocné. Calingor není jen městem – je to živoucí organismus, kde se alchymie, víra a obchod setkávají bok po boku.

      Horní čtvrť se zvedá nad Obchodní čtvrtí na druhé straně řeky Argy. Budovy jsou zde honosné, často z bílého kamene, s upravenými zahradami, ulice jsou dlážděné. Je zde čisto a bezpečno. Radní čtvrť je ještě o něco výš ve skaliskách a je obehnána vlastními vysokými hradbami, které jsou částečně přirozeně skálou. Domov bohaté šlechty, vlivných obchodníků a vládnoucí třídy. V Radní čtvrti se nachází hrad Skálopád, který slouží jako politické centrum, kde zasedává  Rada Aqualonu - sedm šlechticů z nejvlivnějších rodin.

      Erb města: bílý drak na modrém poli
      (symbol souvisí s prastarou legendou o Sylvorovi - Drak je považován za patrona Calingoru)

      ZAJÍMAVOSTI A MÍSTA:
      

      Věž mistra Severina
      Stavba levituje nad městem jako podivuhodný úkaz. Jedná se o masivní válcovitou věž s cimbuřím na vrcholu. Vypadá, že je z kamene, ale povrch má zvláštní lesk, jako by byla neustále omývána nějakou neviditelnou silou. Nemá žádné viditelné dveře, okna ani štěrbiny. Je to dokonale hladký, monolitický útvar, kde se jednotlivé kameny spojují bez jediného švu. Věž je sídlem mocného čaroděje Severina a jeho žákyně Aline.

      Velké ohniště
      Proslulý hostinec s ubytováním. Jídlo i ubytování je drahé, ale také nejlepší v celé Obchodní čtvrti.  Majiteli je netypický pár, Igen (půlekfka) a Borin (barbar)

      Mohutná kamenná stavba s 2 patry. Fasáda je z elegantně tesaného kamene, okna jsou lemována vyřezávanými dřevěnými trámy. Nad masivními dubovými dveřmi visí velký, vyřezávaný štít s vyobrazením stylizovaného plápolajícího ohně. Jakmile vstoupíte dovnitř, pohltí vás vlna hluku, vůní a hudby. Velká společenská místnost s řadou sloupů je plná stolů i lidí – obchodníků, řemeslníků, cestovatelů.

      Přímo nad největším stolem visí u stropu na silných železných řetězech obrovská, majestátní kostra. Není to žádné obyčejné zvíře – je to pozůstatek obřího medvěda se šavlovitými zuby. Jeho délka je skoro deset metrů.

      Kolegiát safírového oka
      Nejvýznamější cech Calingoru. Učenci zvaní Safíroví mistři jsou specialisté svých oborů (geologové, alchymisté). Safíry se těží kolem řeky Agry, která protéká městem. Tyto vzácné geologické kameny se nazývají calingority. Mistřit do nich umí ukládat magenergii. Calingority po procesu „přestavby“ slouží jako univerzální magické předměty, které mohou užívat i běžní lidé. Tvorba calingoritů je přísně střeženým tajemstvím Kolegiátu a považuje se za vrcholné umění. Nikdo mimo Kolegiát nezná proces jejich tvorby. Calingority nejsou běžně k prodeji. Jejich obchod vyžaduje povolení samotného krále a nutnost projít složitým byrokratickým procesem.
      Symbol cechu: modré oko v kapce

      Lázně
      Calingorské lázně jsou majetkem města, potažmo Rady, a městu z nich plynou slušné zisky. Prostředí je okázalé a luxusní. Nabízejí komplexní lázeňské služby, zaměřené na dokonalou relaxaci těla i mysli. (Bylinné a vonné koupele. Bazény s minerální vodou. Elegantní jídelny, čajovny s exotickými ovoci a pokrmy vytříbrných chutí).

      Ti, kteří touží po ještě zajímavějším zážitku, nabází lázně služby zkušených lazebnic a kurtizán. Protože jsou častými návštěvníky bohatí obchodníci a šlechta, diskrétnost je samozřejmostí.

      Modré salóny
      Luxusní zařízení zaměřené na aplikaci drahého modrého barviva na vlasy a vousy. Jedná se o kulturní zvyk Calingoru, kdy mladá aristokracie a bohatí měšťané nosí obarvené vlasy do různých tónů modré. Obyčej byl převzat od Vodokněžek, které si při rituálech obarvují vlasy.

      Socha Draka na náměstí
      Je to umělecké dílo tak neuvěřitelně detailní a živé, že se zdá, jako by se drak mohl každou chvíli vznést k nebesům. Každá šupina na jeho robustním těle je pečlivě vytesána, a působí ostře a hrozivě. Drak, zobrazený v momentě triumfu, drtí pod masivními pařáty zrůdné skřetí válečníky, jejichž zuřivé výrazy dokonale kontrastují s drakovou vznešeností a majestátností jeho křídel. Nejpůsobivější na soše jsou oči. Zářivě bleděmodré a pronikavé, jsou zasazeny z největších a nejčistších safírů. Skoro se zdá, jako by v nich stále přebývala pradávná duše.
      
      Socha leží na Sylvorském náměstí, které je centrem obchocu. Vytesaný nápis na podstavci praví: „Drak Sylvor, první strážce města Calingoru, poráží Rudočernou armádu.“

      Vodní elementálové
      Calingor má unikátní stráž. Vodní elementály, které poskytují městu Vodokněžky. V klidovém režimu mají podobu vodní koule velikosti míče. Nachází na všech důležitých místech jako jsou strážnice, náměstí, radnice, poblíž obchodů, hospod atd.

      Spár a Přeražená páteř
      Organizovaný zločin je nedílnou součástí každého velkého města. V případě Calingoru je jím Spár. Ten se věnuje primárně pašování zakázaného zboží (calingority). Spár má velký vliv na Vnější město, kterému defacto patří. Organizuje i různé akce pro menší gangy. Centrem tohoto "obchodu" je "hostinec" Přeražená páteř, který vede málomluvný muž jménem Hnáta.

      Říká se, že mozkem Spáru je tajemná žena, které se říká Rudá královna nebo zkraceně: Rudá. Setkat se s ní není snadné a většina se o ní zmiňuje s bázní a respektem.

    • ZKÁZOLES

      

      „Poslední hodiny vidíte skrze okna jen temnou zeleň a nic víc. Přívalový liják jako by nebral konce. Cesta je rozblácená, koním podkluzují kopyta a dostavník nebezpečně klouže. Brzy se ploužíte prakticky krokem.

      Temnou oblohu rozčísne blesk, který na okamžik ozáří krajinu a vrhne na kočár děsivé stíny. Koně jsou neklidní. Najednou se odněkud z lesa ozve děsivý zvuk — jakési zvířecí zavytí. Ať je to cokoli, může to být sotva sto metrů od vás. Tam venku něco je… a slyšíte, že se to blíží."

      Zkázoles je považován za jeden z nejstarších a nejméně prozkoumaných hvozdů v celém království. Přes den působí vcelku obyčejně, ale čím hlouběji člověk proniká, tím nepřátelštěji les působí. Koruny stromů téměř nepropouštějí světlo a kompas mimo stezky prý selhává. Některé části lesa jsou údajně živé — stromy mění polohu, stezky se přes noc přeskládají a lidé mizí beze stopy.

      Prastaré hory na severu lesa jsou podle legend protkané obřími komplexy jeskyní. Místní věří, že zde sídlí něco prastarého a děsivého. Část hvozdu byla poznamenána dávným krveprolitím a cestovatelé zde prý slýchají hlasy mrtvých. Očití svědci zde narazili na ohavné netvory: skřety, divoké obry, koboldy a obří pavouky.

      Většina lidí se Zkázolesu vyhýbá a putuje podél jeho jižní hranice, kudy vede bezpečná cesta. Skrz hvozd vede jediná „udržovaná“ stezka, která spojuje Rovaldsko s Marnavou a spadá pod správu města Karz. To ji vybudovalo ve víře, že se jednou stane nejrychlejší obchodní trasou ze západu na východ.

      Čarodějnice, které lákají do svých slují děti, krvelační vlkodlaci, zplozenci z jiných sfér a staré ruiny temných bohů – vyberte si jakoukoli děsivou historku a dozajista narazíte na člověka, který bude přísahat, že se ukrývá právě ve Zkázolese. Ať je pravda jakákoli, hvozd zůstává do dnešních časů strašidelným tajemstvím.

      Hostinec „U muže v kápi“

      Les je natolik rozlehlý, že jej nelze projet během jediného dne, a proto byl uprostřed cesty vybudován zájezdní hostinec — jediné civilizované místo obklopené nekonečnou zelení. Od běžných hostinců v království se na první pohled liší tím, že je obehnán čtyři metry vysokou dřevěnou palisádou. Příjezdová brána bývá neustále uzavřená a zajištěná těžkou závorou. Hostinec stojí hned vedle přívozu, kterým cestovatelé překonávají místní divokou řeku.

    • Železná marka

      Železná marka je průmyslový region rozprostírající se mezi horskými doly severozápadu a obchodními cestami vedoucími k hlavnímu městu říše. Ve zbytku země se mu často hovorově říká Sazsko nebo Kraj kouře. Mezi odpůrci industrializace lze zaslechnout i pohrdavější názvy jako Zlomený hvozd či Kraj spálených lesů. Region je dlouhodobě předmětem sporů a debat — nejen kvůli zvláštnímu a odměřenému soužití gnómů a lidí, ale také kvůli stesku nad krajinou, která zde kdysi bývala.

      Dnes se nad krajem místo korun stromů tyčí lesy komínů a spletité konstrukce potrubních rozvodů. Hustý kouř často zakrývá oblohu a slunce bývá jen matným kotoučem za vrstvou smogu. Železná marka je zemí uhlí, železa, páry a technického pokroku. Vzduch zde bývá těžký od sazí, chemických výparů a horké páry unikající z ventilů továren a hutí.

      Region je známý především díky dvěma významným městům. Gnómský Parograd představuje centrum technického výzkumu, mechanických inovací a experimentálního inženýrství. Naproti tomu lidsko-gnómský Brennhain funguje jako výrobní a průmyslové srdce celé oblasti, kde se prototypy a vynálezy mění v praktické produkty určené pro zbytek říše. Zatímco Parograd navrhuje nové technologie, Brennhain je uvádí do provozu a vyrábí ve velkém měřítku. Mezi oběma městy panuje citelné napětí, pramenící především z nedůvěry mezi gnómy a lidmi. Přesto jsou na sobě ekonomicky závislá. Bez Parogradu by nevznikla většina zdejších technologií. Bez Brennhainu by však značná část gnómských vynálezů nikdy neopustila fázi experimentálních prototypů.

      Kdysi byla Železná marka rozsáhlou zalesněnou oblastí opředenou pověstmi o staré magii, podivných světlech mezi stromy a mlhách, v nichž mizeli zbloudilí poutníci. Pak však gnómové objevili bohaté sloje uhlí, železné rudy, síry a dalších cenných minerálů. Lesy začaly ustupovat dolům, hutím a tavicím pecím. Posvátné háje byly vykáceny, vypáleny a proměněny v palivo pro rostoucí průmysl. Mlha starých lesů byla nahrazena párou a kouřem. Svítilny bájných bytostí ustoupily plynovým lampám a rudému světlu tavicích pecí. Přesto někteří tvrdí, že starý kraj nikdy zcela nezmizel. A že pokud člověk na okamžik odhlédne od rachotu převodů, syčení ventilů a dunění strojů, může v dálce stále zaslechnout šum dávno mrtvých lesů.

      Většina obyvatel regionu sdílí pragmatický a technický pohled na svět. Existence bohů zde není zpochybňována — jejich vliv je příliš skutečný na to, aby jej bylo možné popřít. Víra však v Železné marce nikdy nestála v centru každodenního života tak silně jako v jiných částech říše. Místní lidé věří především v práci, přesnost a funkční řešení. Modlitba může člověku přinést požehnání, ale rozbitý kotel neopraví. Největší úctě se zde těší Skáfos, bůh řemesel, ohně a země, patron kovářů, mechaniků a stavitelů. Ani Skáfovi kněží však v regionu nestojí nad mistry řemesel, inženýry a alchymisty. Magie je v kraji běžně vnímána jako nepředvídatelná síla, kterou nelze dostatečně změřit ani kontrolovat. alchymie si zde naopak získala postavení legitimní disciplíny stojící na pomezí chemie, mechaniky a řemesla. Místní alchymisté o sobě mluví spíše jako o odbornících, konstruktérech či preparátorech.

        Železná marka zásobuje značnou část říše výrobky těžkého průmyslu, mechanickými zařízeními, důlní technikou, alchymickými směsmi i specializovanými anatomickými produkty. Vznikají zde hutní konstrukce, tlakové nádoby, potrubní systémy, automatoni, technické kapaliny, fixační směsi, konzervační oleje, mechanické součástky i experimentální zařízení, která zbytek říše často považuje za znepokojivá.

      • Brennhain

        

        Brennhain je průmyslové město ležící mezi horským pásmem a hlavním městem říše, jihozápadně od Uhelného města. Díky své poloze tvoří přirozený uzel mezi hornickými oblastmi hor a obchodními cestami směřujícími do metropole. Město funguje jako výrobní centrum a průmyslový satelit, kde se suroviny, součástky a přísady mění v hotové produkty putující do dalších částí říše.

        Dříve než zde vyrostly továrny a komíny, pokrýval toto místo hustý a divoký les. Kdo ví, co vše se v něm kdysi skrývalo. Staré pověsti vyprávějí, že mezi vysokými stromy šuměla dávná magie a v odlehlých hájích se odehrávaly podivuhodné události. Stromy, ať už posvátné či ne, však měly i jinou, zcela praktickou hodnotu – poskytovaly výborný zdroj dřevěného uhlí. A pro doly, hutě a tavicí pece je palivo nezbytné. Les byl postupně vykácen, vypálen a přeměněn v energii, která poháněla vznikající průmysl.

        Tak dostalo město své jméno: Brennhain – Spáleniště. Místo kdysi opředeno legendami a zahalené magií, je dnes sídlem pokroku a praktického, racionálního řemesla. A oheň nepřestává hořet – pece žhnou a komíny neustále chrlí kouř.

        Město je špinavé, ponuré a temné. Zakouřená zákoutí osvětluje rudá záře ohňů z kováren a hutí, zatímco nad pokroucenými ulicemi se tyčí řady plynových lamp. Místo starých památek zde lze obdivovat především síť potrubních rozvodů, které vedou páru, vodu i chemické směsi mezi jednotlivými podniky.

        Vzduch je těžký a štiplavý. Kouř, saze, pára a chemické výpary se vznášejí tam, kde kdysi bývala lesní mlha. Největší žár pulzuje v oblasti hutí, zatímco kanály v pásu barvíren jsou často zbarvené nezvyklými odstíny podle toho, jaké látky se právě zpracovávají.

        Velkou část města tvoří úzké ulice lemované menšími domy. Za jejich nenápadnými dveřmi se skrývají rozmanité dílny, laboratoře a drobné manufaktury, kde se zpracovávají materiály a vznikají nové postupy i výrobky. Na periferii města se naopak člověk cítí malý – a gnóm ještě menší – vedle obrovských skladových hal, které se tyčí nad okolní zástavbou jako tiší strážci průmyslu. Nejživější částí města je samotné obchodní centrum, kde se nacházejí úřady, sídlí tu obchodníci a člověk zde může navštívit i pár slušných hostinců.

        Prvními obyvateli oblasti byli gnómové – zkušení mechanici a vynálezci s čichem na objevování bohatých zdrojů surovin. Postupně otevřeli doly a vybudovali první dílny. K rozvoji města však bylo zapotřebí více než jen hluboké šachty a uzavřené experimenty v dílnách. Byla nutná také organizace výroby, vznik manufaktur a rozvoj obchodu. A tehdy přišli lidé. Postupně tak vzniklo město, v němž se gnómská technická vynalézavost spojila s lidskou výrobní silou a obchodní organizací. Mnohé technologie zde získávají praktickou podobu a začínají se vyrábět ve větším měřítku.

        Brennhain je dnes známý především výrobou hutních produktů a kovových konstrukcí, důlních nástrojů, mechanických zařízení, součástek pro stroje, kotlů, potrubí a tlakových nádob. Vedle toho se zde vyrábějí také chemické směsi, pigmenty, izolační nátěry, průmyslové laky a různé technické kapaliny. Zvláštní pozornost je věnována ochraně materiálů, které musí odolávat extrémním podmínkám průmyslového prostředí.

        V Brennhainu stojí řemeslo a funkčnost nade vším.  To, co nelze pochopit, rozebrat na součástky nebo opravit vlastníma rukama, zde vzbuzuje nedůvěru. Magie je v očích mnoha obyvatel nepředvídatelnou silou, kterou nelze správně změřit ani kontrolovat. Proto je považována za nebezpečnou a nespolehlivou. Alchymie je naopak uznávána jako legitimní obor, ale ne jako mystické umění, nýbrž jako praktické řemeslo pracující s látkami, reakcemi, materiály a přesnými postupy.  Místní alchymisté se cítí být více spřízněni s řemeslníky, chemiky a mechaniky než s mágy a kněžími. Kdo se nechá strhnout čáry, je považován za fanatika.

      • PAROGRAD

        

        Největší a také jediné gnómské město v říši – pulzující organismus z mosazi, páry a ozubených kol. Město nikdy nespí. I v noci je zde slyšet syčení ventilů, tikot mechanismů a vzdálené hučení turbín.

        Gnómové jsou uzavřenou rasou, která obecně nedůvěřuje ostatním. Zda je tento povahový rys důsledkem zkušeností z minulosti nebo nadměrnou opatrností, není známo. Gnómové totiž nejsou válečníci a drží se stranou konfliktů velkých ras. A také jsou pověstní tajnůstkáři. Jejich město zůstává do značné míry odříznuto od zbytku království a funguje jako samostatná jednotka.

        V Parogradu žijí kromě gnómů pouze hobiti a trpaslíci. K „velkým rasám“ jsou podezřívaví a často nepřátelští. Obecně jsou ale lidé města velmi pracovití. Vybudovali si vztahy především se sousedním Brennhainem, kam dodávají své mechanické a vědecké vynálezy. Lidé tak nechávají gnómy na pokoji výměnou za výhodné obchodní transakce.

        Gnómové v Parogradu nelpí na individualismu a jejich společnost funguje jako velké „mraveniště“, kde musí každý jednotlivec sloužií celku. Město se dělí na klany, které se zabývají rozdílným technologickým vývojem.

        Nejvýznamnějšími klany města jsou:

        Rod Ordinátorů
        Dává městu směr a řád. Jedná se o vládnoucí klan, který má největší moc i privilegií. „Ordinátoři určují, co je správné – a co je chyba.“ Jejich členové se zabývají převážně složitou vědou – astrologií, geometrií, alchymií apd.

        Rod Mechovrtů
        Inženýři strojů na tvrdou práci. Specializujících se na hlubinné mechanismy určené pro důlní práce. Tyto vynálezy často využívají trpaslíci.
        

        Rod Ozubranů
        Mistři jemné mechaniky a převodových systémů. Vyrábí složité stroje, zámky, hodinové mechanismy, samo otevírací dveře a malé konstrukty. Stojí za většinou drobných zařízení ve městě
        

        Rod Parnovazů
        Vkládají do strojů sílu páry a tlakových systémů. Kotle, turbíny, energetické jádro města. Bez nich by se Parograd zastavil.

        Rod Kovosrdcí
        Tvůrci paroexoskeletů a automatonů: polo-inteligentních mechanických bytostí určených pro těžkou práci, ochranu i městskou údržbu.

        Rod Oblačníků
        Elitní skupina gnómských inženýrů specializujících se na konstrukce balónů a vzducholodí, které v posledních letech začaly měnit podobu dopravy napříč říší. Gnómové tyto stroje nazývají Parovzlety. Jedná se o propojení aerodynamiky a parokotlů.

        Známé vynálezy z města Parograd:
        

        Balónová doprava:
        Momentálně má město několik funkčních balónů a další jsou ve výrobě. Do budoucna by gnómové dopravu rádi rozšířili, a také vyrobili větší balóny, které by mohli převážet více lidí a těžké náklady. Brennhain má o tuto novinku v oblasti vědy velký zájem.

        Automatoni
        Polo-inteligentní mechanické bytosti pro práci i ochranu, které dokážou zastat podobnou práci jako golemové.

        Mechanický paklíč:
        Příruční zařízení na principu ozubených kol a převodníků určené pro zámky.

        Automatické výtahy a dveře:
        Fungují na principu tlaku a páry a stávají se moderním trendem u vybrané šlechty, která si potrpí na výstřednosti.  

        Paromrak a magie
        Gnómové považují magii za nepředvídatelnou a nebezpečnou, protože se nedá správně změřit ani spočítat. Jejich filozofie je jednoduchá: „Co lze vysvětlit, lze opravit. Co nelze opravit, je chyba v návrhu.“ Magie do této rovnice nezapadá. Gnómové kouzelníky silně opovrhují a považují je za chybu. Z toho důvodu nejsou v Parogradu žádní čarodějové a mají přísný zákaz vstupu pod trestem smrti.

        Jinak tomu je však s alchymisty, byť poněkud paradoxně využívají pro své elixíry a nástroje také magii. Odborníci na lučbu jsou v Paromraku vítání vítaní, ať už přicestují z jakékoli končiny.