Tažení

„Svět je kniha, a kdo necestuje, čte jen jednu stránku.“Svatý Augustin

Zde můžete nalézt všechna dobrodružství, která postavy zažili. Co a kdy se stalo, kdo se tažení zůčastnil a jak to všechno dopadlo.

• 1. Kniha Ezargoth

  Vypravěč:

  Kuba

  Postavy:

  Cilka, Kirin, Afpág

  Časové období:

  podzim 742

  Postavy byly najmuty jako doprovod karavany ze vsi Kámen do města Krompach. Nesli s sebou dopis starostovi, kde upozorňoval na mizející mrtvé z hrobů. Po cestě je přepadli nemrtvé zombie, ale družina je pobila. V Krompachu se se starostou dohodli, že vše prošetří, zatímco starosta Krompachu poslal pro posili. Stopy družinu dovedly do staré zříceniny Reliktark, kde se strhl boj s nekromantem a jeho nemrtvými. Nekromant byl odpadlíkem z kláštera boha Isila a chtěl se pomstít. Družina po vítězství byla odměněna a nekromant na náměstí v Krompachu upálen. V klášteře od té doby hlídají stráže.

• 2. Odkaz Černé Chiméry

  Vypravěč:

  Michal

  Postavy:

  Kirin, Bered, Avpág

  Časové období:

  jaro 743

  

  Družina byla najata v Krompachu rodinou Orisů, aby našla jejich ztraceného syna Stefana. V kraji Rovaldsko družina zjistila, že Stefan není jediný, kdo se zde za poslední měsíce záhadně ztratil. Pátrání je dovedlo na stopu tajemné ženy, do města Byrky a poté i do místních lesů k sídlu alchymisty Isidora, bývalého člena zločinné organizace Černá chiméra.

  Družina odhalila, že za únosem byl právě Isidor a jeho společníci. Unášeli dobrodruhy na cestách a měnili je na odporné stvůry - sešívance. Isidor byl při příchodu hrdinů mrtvý, zavražděný cizí bandou, která se sama stala obětí sešívanců. Družina porazila netvory, našla Stefana živého a osvobodila ho.

  O zvrácených experimentech spravili město a udali i alchymistku Minervu, která vykupovala od Isidora lidské orgány pro výrobu elixírů. Minevře se však podařilo vyklouznout a utekla z Byrky neznámo kam.

  Družina se vrátila do Krompachu se Stefanem. Odměnou jim rodina Orisů darovala prostorný dům a jejich pověst výrazně vzrostla.
  
  

• 3. UHELNÁ HORA

  Vypravěč:

  Zdeněk

  Postavy:

  Kirin, Cilka, Herdek, Bered

  Časové období:

  zima 743

  Družina se vypravuje do trpasličího města Uhlená Hora na dalekém severu, která je proslulá nejen obchodem s uhlím, ale také rasovou nesnášelivostí a obchodem s otroky.  Zde získávají podivný úkol i nového spojence v podobě barbarského čaroděje Herdeka.

• 4. Noc krve

  Vypravěč:

  Michal

  Postavy:

  Kirin, Bered, Afpág, Herdek

  Časové období:

  jaro 744

  

  Družina mířila do města Karz jako ozbrojený doprovod dostavníku rodiny Orisů. Když překročili hranici Zkázolesa, dostihla je silná bouřka. V noci a nečase byli přepadeni tlupou střetů, které vedl divoký obr. Útok byl odražen, načež se držina ukryla v zájezdním hostinci “U muže v kápi”. Netušili však, že se omylem připletli do plánů zvrácených kultistů, kteří přepadli hostinec nedlouho před příjezdem družiny.

  Kultisté si byli ihned vědomi síly družiny a nechtěli se s nimi dát do střetu. Proto se vydávali za běžné osoby a snažili se jakýkoli konflikt deeskalovat. Jejich plánem bylo družinu uspat otráveným jídlem, nebo je jednoduše přimět, aby šli spát. To se jim však nepovedlo. Podezření družiny, že s tímhle místem něco není v pořádku, rostlo stejně jako napětí na obou stranách.

  Sitauce nakonec eskalovala do brutální řeži, při které byli nepřátelé poraženi. Družina následně odhalila, že původní hosté byli celou dobu zavřeni ve sklepě, kde je kultisté postupně dávali jako oběť zrvácenému bohu Morkovi. Jejich cílem bylo vyvolání démonského zplozence - což se také podařilo.

  Slzovitá odpornost se začala šířit sklepem jako mor a družina musela s obludou bojovat o život. Nakonec se jim zplozence podařilo porazit. Většina nevinných hostů bohužel zemřela dřív, než jim stihli pomoci.

  Dalšího rána, když se bouřka konečně utišila, potkali na cestě jízdní hlídku a vypověděli jí vše o děsivé noci. Jediný přeživší nepřítel, gnóm Fagor, by předán světské spravedlnosti. Družina poté bezpečně doprovodila dostaník až na smluvené místo, do města Karz.

  Díky družině bylo město připojeno mezi poštovní uzly společnosti "Oris a synové", čímž se otevřela další cesta na západ. Za své hrdinské činy ve Zkázolese byli odměněni zlatem.

• 5. Hon v bažinách

  Vypravěč:

  Kuba

  Postavy:

  Sáva, Kirin, Cilka

  Časové období:

  jaro 744

  

  Alchymista Inem z Krompachu si najal družinu na lov nebezpečných brouků v bažinách pod nedaleko města na suroviny pro své lektvary. Po cestě se střetly s obřími kudlankama, ale Inem řekl, že potřebuje víc. Když šli dál, narazili na chatrč starého samotářského mnicha a usadil se v bažině. Tam se ukázalo, že Inem hledá také nějaký chrám. Za příslib většího výdělku, šla družina s ním. 
  Zanedlouho našli zbytky pradávného chrámu zapadlého v bažině. Kolem však byly přístřešky zvláštního žabího lidu. Nedalo se s nimi komunikovat, ale nebyly nepřátelští. Dávali však obětiny příšeře v chrámu, která tam žila, aby je nechala být. Družina se vydala do podzemí. Našla zde nestvůru (Řasnatce), kterou porazila a žabí lid se jim za to odvděčil. Z výpravy si odnesli vejce Řasnatce do Krompachu. S Inemem se dohodli, že u nich ve sklepě udělají klec a budou se o vejce starat. Inem má k vejci také přístup.  Tajemný chrám byl plný starého písma, které se s pomocí listiny Inema (od kouzelníka Diamona z Krompachu) povedlo rozluštit. Další stopy k odhalení dávných záhad bude potřeba teprve najít.
  Pozn. Od teď je kouzelník Diamon nezvěstný a zastupuje ho Uryl.

• 6. TRH VE VELKOBRODU

  Vypravěč:

  Martin

  Postavy:

  Kirin, Cilka, Avpág, Bered

  Časové období:

  léto/podzim 744

  Slunce stálo vysoko na obloze a jeho paprsky zalévaly kamenné hradby města Velkobrod. V jeho ulicích to dnes žilo více než kdy jindy – konal se totiž Velký trh. Barevné stánky se táhly od středu náměstí až k branám, zdobené stuhami a čerstvými květy a lákaly kolemjdoucí vůní pečeného masa, sladkých koláčků a kořeněného vína a piva. Hlasité smlouvání kupců se mísilo se smíchem dětí, hudbou kejklířů a cinkotem kovu u stánku s kovářským náčiním. Každý kout města se proměnil v jedno velké jeviště, plné radosti a života.

  Do tohoto veselí dorazil i mladý šlechtic – syn významného pána z okolí. Vysoký, oděný v drahých látkách, a přestože jeho tvář nesla půvab mládí, jeho chování kazila lenost a povýšené pohrdání vším, co považoval za příliš prosté. Po boku mu kráčely tři stráže, zatímco on si bezstarostně užíval všechnu tu slávu, která, jak byl přesvědčen, mu přirozeně náležela.

  Když procházel kolem skupiny kejklířů, kteří právě předváděli své kousky, stalo se něco nečekaného. Z davu se vyřítila banda neurvalých vagabundů – mužů otrhaných, špinavých a zjevně lačných po zmatku. Strhla se pouliční mela. Stráže tasily zbraně, šlechtic se bránil, jak mohl, a kolem létaly pěsti, kopance a nadávky. Vypadalo to na obyčejnou potyčku, jakých už městské slavnosti zažily mnoho.

  Jenže mezi vagabundy byl i jeden, který si razil cestu kupředu s očima planoucíma zvláštním leskem. Jeho rty šeptaly rychle slova zaklínadla, prsty kreslily ve vzduchu podivné znaky. Než však dokázal kouzlo dokončit, kdosi mu zaklínadlo přerušil. Magie se zlomila, zvrhla… a oblohou prolétl oslepující záblesk.

  V jediném okamžiku půlka tržiště prostě přestala existovat. Stánky, lidé, kusy domů, zvířata i stromy – všechno zmizelo, jako by je nikdy nebylo. A kde ještě před chvílí vládla radostná slavnost, zůstala jen děsivá prázdnota a křik těch, kteří přežili.

   
  

  Záblesk magie se rozptýlil a všude nastalo ticho. Jenže to už nebyl trh ve Velkobrodě. Hrdinové otevřeli oči – a zjistili, že stojí v úzkých, dusivých chodbách z kostí a tmavého kamene. Strop se klenul nízko a světlo sem pronikalo jen jako mdlé, žlutavé mihotání, jehož zdroj nebyl nikde vidět. Vzduch páchl zatuchlinou a něčím, co připomínalo spálené maso.

  Pak si uvědomili tu hrůzu: trh se sice přenesl, ale ne celý – spíše byl nacpaný do labyrintu jako příliš velký náklad do příliš malé bedny. Lidé, stánky i zvířata se spojili se zdmi, podlahou a stropem. Nohy trčely z kamene, tváře zíraly z podlahy, ruce se marně natahovaly z masivních zdí, než navždy znehybněly. Krev se vsakovala do kostí, křik utichal v tlumeném šepotu a smrt tu měla podobu neúprosné absurdity.

  Ze všech, kdo byli přeneseni, přežilo jen pár vyvolených. Zlodějka, svižná a pohotová, se zvedla mezi troskami kdysi zdobeného stánku. Hraničář se otřepal od prachu a snažil se uklidnit vyděšeného psa, který se křečovitě třásl, ale byl celý. Válečník si odplivl, poupravil svoji zbroj a zvedl svůj meč, který naštěstí nezmizel v žádné ze zdí. Klerik klečel na zemi, šeptal modlitby a snažil se nevnímat kvílení duší, které ještě jako by doznívalo v chodbách.

  Mezi nimi i ten, jehož přítomnost budila okamžité rozpaky – mladý šlechtic Jarovid z Velkobrodu. Jeho drahé šaty byly pocákané krví a prachem, jeho tvář popelavá. V očích se mu zračil strach, který se snažil maskovat arogancí.

  Všichni vnímali jen dusivé ticho, úzké stěny a nejasný šepot, který se ozýval z hlubin labyrintu. Něco tam číhalo. A labyrint, zdálo se, nebyl mrtvý. Každý krok se ozýval s podivnou ozvěnou, jako by chodby poslouchaly.

  Cesta zpět do Velkobrodu neexistovala. Teď šlo jen o přežití. A přežití v tomto místě si vyžádá víc než jen sílu meče…

  Pozadí neštěstí:

  Místní šlechtic, Hostislav II., pán z Velkobrodu má jediného syna a budoucího dědice: Javorada z Velkobrodu. Javorad je velmi líný, arogantní, nic ho nebaví, jen se fláká. Otec se mu snažil několikrát domluvit, dal mu k dispozici učence, mistry šermíře, dokonce i umělce, aby konečně něco začal dělat. Ale bohužel bez výsledku. Hostislav se bojí, že tento floutek nebude dobrým dědicem. Ale je jeho jediný syn, a pokud by jako budoucí vládce neudržel državy, nárokuje si je Hostislavův bratranec Stavan. Bohužel to je ta nejhorší varianta. Stavan je velmi horlivý, prchlivý, mstivý, a na svých državách vládne silou a strachem. Závidí rozvoj města Velkobrod a jeho okolí.

  Hostislav vše probírá se svým dvorním rádcem a Velemágem jménem: Druvian (později Jednoruký Velemág) a velitelem vojenské posádky, jeho věrným družiníkem Kudějem Hrčivousem, známým jako Bílý štít. Přijdou se zvláštním nápadem, jak vyučit a trochu procvičit a nechat zmužnět Javorada. Zároveň jak mu dát za vyučenou před celým městem. Poddaní si totiž začínají šeptat, že Javorad bude špatný vládce, a že Hostislav s tím nic nedělá. Nejraději by Javoradovi všichni namlátili, aby se mu rozsvítilo…Samozřejmě tato trojice všechno vymýšlí trochu v podroušeném stavu na Hostislavově hradě…

  Vymyslí následující plán: Arcimág pomocí své síly vytvoří v mezi stavu mezi tímto světem a vnějším světem místo, do kterého chtějí před celým městem přenést Javorada. V tomto místě měl být připraven labyrint, který by před Javorada postavil několik překážek. Měl by ho vyzkoušet, v síle, odvaze, mrštnosti, v boji a v inteligenci. Labyrintem by prošel „bez úhony“. Vše plánoval Arcimág přenášet živě, pomocí své síly na trhu, aby všichni viděli, jak si mladý Javorad povede. Všem to přišlo jako dobrý nápad…

  Dne, kdy se konal trh, vše naplánovali. Když se mladý pán pohyboval kolem Kejklířů, měla malá skupinka „vagabudnů“ odvést pozornost stráží od Javorada. Velkomág Druvian se převlékl taky jako vagabund. Bylo nutné se Javorada dotknout, aby ho mohl “proteleportovat” do připraveného labyrintu. Tak si razil cestu v potyčce. Už se dotýkal Javorada a vyslovil zaklínadlo. Toto kouzlo vyžadovalo nesmírnou moc Velkomága. Bohužel v tu chvíli, kdy Druvian vyslovil zaklínadlo, ho přes ruku, kterou se dotýkal Javorada, sekl na poslední chvíli jeho osobní strážce. Velkomág Druvian zařval bolestí. Stalo se něco strašného. Zaklínadlo neselhalo, ale celé se pokroutilo a změnilo. Velkomág do kouzla dal skoro všechnu svoji moc, vytrysklo velmi zářivé bílé světlo a všechno kolem mága a Javorada zmizelo. Rozhostilo se naprosté ticho.

  Kdo zůstal na městském trhu neovlivněn kouzlem, tak mohl vidět neuvěřitelnou scénu, která poté vešla do historických kronik nejenom města Velkobrod. Všechno v okruhu 30 metrů v bílém záblesku zmizelo. Stánky, lidi, zvířata, kusy okolních domů. Dokonce zmizela i půda pod nohama. Do trhu na náměstí se zakrojila dokonalá koule nicoty. Nastala strašná panika. Lidé prchali do všech směrů, nechávali věci a zvířata na místě. Snažili se za každou cenu zmizet z trhu a pokud možno, tak i z města….

  Důsledky byly okamžité a děsivé:

  Labyrint, původně navržený pro jednoho účastníka, nebyl připraven na desítky obětí.

  Prostor se „roztrhl“ a energie zaklínadla se spojila s utrpením přenesených. Labyrint se stal živoucím, hladovým místem, které se živí hrůzou a smrtí těch, kdo zde zahynuli při teleportaci.

  Každá panika, každé zranění, každý křik zesílil jeho moc. Teď už to nebyla jen zkouška, ale neúprosná past, která testuje přeživší a zároveň se posiluje jejich utrpením.

  I přes všechno toto děsivé torzo labyrintu je cíl původní zkoušky stále zachován – šlechtic má možnost projít zkouškou, učit se odvaze, spolupráci a zodpovědnosti. Jenže nyní je to mnohem nebezpečnější, přežít musí nejen on, ale i jeho noví společníci, protože jejich přítomnost ovlivňuje sílu labyrintu.

  Každé jejich rozhodnutí, každý strach a každá odvaha mají dopad – labyrint je schopný reagovat a přizpůsobit své pasti a stíny.

  Hrdinové si teď začínají uvědomovat, že tohle místo není jen náhodná past, ale důsledek chyby magie a zároveň test samotného šlechtice. A že přežití nebude jen otázkou fyzické síly, ale i rozvahy a vzájemné důvěry.

  A nynější podoba labyrintu přilákala nejednu božskou entitu…

  Setkají se zvláštní bytostí, skřítkto-trollem, který jim znepříjemňuje putování. Sem tam jim uškodí, ale i poradí. Zvláštní péči skřítka si zasloužil Kirin za svá prořízlá ústa. Hrdinové pochopí, že tato bytost má obrovskou nadpřirozenou moc. Afpág je touto bytostí nakonec osloven ve své pravé podobě. Čtyřruká černá obří postava, zahalená v černém plášti, přes hlavu kápě. Ve spodí levé ruce držela řetěz a na jeho konci váhu. V pravé horní ruce zase zlatavou kouli. Oči bytosti žhnuly zelenou barvou. Afpág si dolní části boha nevšiml, ale jeho tělo se zužovalo, dokonce se zdálo, že  končí hadím ocasem….

  Hrdinové společně s Javoradem labyrint pokoří. Na jeho samém závěru se střetnou s Obludností, nechutným černým slizem, který pohlcoval světlo a vše živé v místnosti. Jeho předchozí podoba se je ve formě nahé ženy, levitující nad podlahou, snažila přemluvit k nečestnému činu: Obětovat Javorada a tím by se ostatní zachránili. Hrdinové netušili, že by je tato bytost stejně jako tak, buď pobila, anebo z nich udělala své přisluhovače. Jednalo se totiž o nižšího Temného boha, který by se díky šlechtické nevinné krvi dostal na náš svět…

  Afpág by byl ochoten i vyměnit svůj život za Javoradův, ale ostatní hrdinové se semkli a nedopustili obětování jednotlivce. Obludnost společně porazili a opustili labyrint.

  Na konci jejich poutě se setkali s Druvianem a Kudějem mimo město Velkobrod. Všem byly slíbeny odměny dle jejich přání. Cilka si odnesla tolik zlata, kolik unesla. Kirinovi byl přislíben dvorní architekt, který mu pomůže se stavbou dílny v Krompachu. Bered požádal o pomoc při osvobození severu od otroctví. Dostal od Kuděje, coby bývalého člena elitní trestní trpasličí jednotky, dopis s pokyny, kde a jak se setkat s Bílou Strakou, vůdkyní zmiňované skupiny trpasličích válečníků. Afpág si přál jen a jedinou pouhou informaci: Kdo by mu pomohl rozluštit tajemství jeho artefaktu, skleněné masky. Tato přání byla hrdinům splněna za to, že se do Velkobrodu po dlouhou dobu nevrátí a s tím, že toto strašné neštěstí na trhu bude případně kladeno za vinu jim, cizincům, skrytým hrdinům z Krompachu…

• 7. STŘEPY NYXALITU

  Vypravěč:

  Michal

  Postavy:

  Kirin, Bered, Avpág, Savelij, Herdek

  Časové období:

  jaro 745

  

  Bered a jeho přátelé jsou pozváni kouzelnicí Aline na slavnosti do města Calingor. Družina očekává klidně strávený čas plný dobrého jídla, pití a tance. Po příjezdu se však věci zkomplikují. Družina zjišťuje, že mistr Aline, proslulý čaroděj Severin, je nezvěstný.

  Aline požádá družinu o pomoc a vypůjčí Beredovi svou magickou kočku Stínku, aby jim na cestě pomáhala. Tím se však hrdinové zapletou do nečekané konspirace plné podvodů, klamstev a násilí. Družina je falešně obviněna z krádeže velitelem stráží, ale podaří se jí ze situace vybruslit. Vypadá to, že velitel Kern je zapojen do něčeho nekalého a hrdinové se dostali do hledáčku nepřátel, kteří se jich snaží zbavit.

  V Calingoru se děje více, než se na první pohled zdá. Do Mlženého kláštera nedávno pronikl tajemný zloděj, ale zdánlivě nic neodnesl. Mistr Milzar z Kolegiátu safírového oka se v poslední době chová podivně a navíc se ztratil ceremoniální meč šlechtického rodu Borottů. Souvisí tyto události? A pokud ano, jak?

  Pátrání přivede družinu na legendu o Sylvorovi a Střepech Nyxalitu, mocném artefaktu, který podle mýtu darovala městu samotná bohyně Nyxara. Mohl by někdo toužit získat tuto pradávnou moc? A pokud ano, co s ní chce udělat? A kde je zatraceně Severin?

  Družina zjišťuje, že nestojí proti jednotlivci, ale proti organizované skupině, která pracuje ve stínech. Má bohatství i vliv a neštítí se pro svůj cíl vraždit. Při pátrání hrdinové opakovaně narážejí na jméno Norgin, trpasličího žoldáka z Uhelné hory, který pracuje pro tajemného sira Vreise. Hrdinové jsou pozorováni na každém kroku a nedá se věřit nikomu, dokonce ani úředníkovi Tobimu, který pracuje pro Aline.

  Konspirace má stále hlubší kořeny a pokaždé, když družina najde novou stopu a porazí další nepřátele, objeví se noví. Vypadá to, že silou se na konec této králičí nory dostat nelze.

  Družina navštíví místní klášter, kde došlo k útoku neznámého hobita. Nic se neztratilo, protože Strážkyně ticha Fiona zloděje včas odhalila. Tomu se však podařilo s pomocí magického pláště neviditelnosti uprchnout.

  Družina následně vypátrá, že proslulému mistru Milzarovi unesli syna. S jistými obtížemi se jim podaří přesvědčit Milzara, že mu pomohou, pokud jim pak poví vše, co ví. Družina se vypraví za proslulým siccem, který by měl mít informace o calingorských zločincích a možná i o únoscích. Orwen Havraní jazyk jim výměnou za vysoký poplatek poskytne důležitá vodítka. Mimo jiné se dozvědí o místním podniku Přelámaná páteř a bandě, která si říká Jizvy a mohla by za únosem chlapce stát.

  Družina zajme Lurgena, člena gangu Jizev. Poté, co přinutí lotra mluvit, se dozví, že Jizvy najal k únosu Norgin. Zjistí také, kde je chlapec držen. Lurgen žádá družinu, aby ho propustila, a ta tak po důkladné výměně názorů nakonec učiní.

  Dítě je drženo za městem na statku. Další krok je jasný. V noci družina přepadne místo a celou bandu pobije. Chlapec je zachráněn a navrácen otci. Milzar splní svou část úmluvy. Byl Norginem donucen v utajení vyrobit atrapu safíru, který hobití zloděj vyměnil za ten, jenž byl zasazen do sochy bohyně Nyxary v klášteře. Původní podezření se potvrzuje. Jednalo se o Střep Nyxalitu a někdo ho ukradl. A teď hledá další – nebo je už našel?

  Hrdinové mají novou stopu: ceremoniální meč rodu Borottů, který někdo ukradl s pomocí služebné Zaan. Právě ten by měl obsahovat druhý Střep Nyxalitu. Dívka Zaan se však ztratila a nikdo netuší, kde ji hledat.

  Družina sleduje stopu až do domu soukromé vyšetřovatelky Gordy, která pracovala pro hraběnku Borrotovou a měla meč najít. To se jí nepovedlo, ale zato našla Zaan a ukryla ji ve Vnějším městě. Následně však byla zákeřně otrávena a družina ji nachází mrtvou. Dozví se však, kde je Zaan ukryta.

  Čas kvapí, protože Zaan je v nebezpečí stejně jako Gorda. Hrdinové pospíchají na uvedenou adresu, ale přicházejí pozdě. Dívka byla zavražděna, avšak vrah je stále na místě a začíná prchat. Pronásledování a následný boj vedou k jeho dopadení. Není to nikdo jiný než hobit Spark, odpovědný za smrt Gordy i krádeže dvou Střepů Nyxalitu.

  Spark řekne družině vše, co ví, a vykoupí si život pokladem. Hrdinové ho propustí, načež obdrží dopis přímo od Norgina, který je zve na setkání, aby je přiměl opustit město výměnou za zlato. Organizaci schůzky má na starost Orwen Havraní jazyk. Družina však netuší, že jde o past.

  Během setkání se sir Vreis přikrade ke Stínce, zabije ji a převezme její podobu. Družina tak má mezi sebou svého úhlavního nepřítele, aniž by o tom cokoli tušila. K hrdinům se připojí Fiona a vrátí se s novými informacemi za Aline.

  Co družina ani Aline netuší, je skutečnost, že Severin před svým zmizením ukryl třetí Střep Nyxalitu ve své věži. Proto své žákyni nařídil, aby věž neopouštěla a za žádných okolností do ní nikoho nepouštěla. Vreis, který se během mučení Severina dozvěděl, kde se poslední Střep nachází, potřeboval vymyslet plán, jak Aline a družinu obelstít.

  V pravý okamžik vrhne kouzlo, které všechny přítomné přesune do věže a následně je uvězní ve Stínovém světě – astrální projekci sloužící jako smrtící past. Zde družina čelí Oksaně, prokletému duchovi Vreisovy matky. Družina s těžkými zraněními vyvázne a nalezne cestu zpět do reálného světa.

  Ocitnou se v Safírové jeskyni, legendárním místě ležícím přímo pod Calingorem. Vreis toto místo proměnil ve svou tajnou základnu, kde bádal nad tím, jak ovládnout moc Střepů. A přišel na to. Potřeboval sestrojit alchymistické zařízení Avizitor Arcánum, aby s jeho pomocí ukotvil destruktivní sílu artefaktu v dostatečně mocném magickém těle – v těle Severina.

  Času není nazbyt. Vreis má náskok a jeho plán je téměř dokončen. Družina v podzemí narazí na členy Norginovy bandy: gnómskou vražedkyni Xili, trpasličího čaroděje Duruga a divokého obra Velkýho. Když je porazí, zjistí, že Vreis již započal svůj rituál Spojení. Severin je v zajetí jeho mocného kouzla a pokud bude rituál dokončen, zemře a Vreis získá, co chce.

  Následuje finální střet. Bered v něm zabije Norgina a Severin je v poslední chvíli zachráněn. Sir Vreis má však na své straně mocnou sílu Temného boha Morokra, jemuž družina nedokáže čelit. Ta umožní nepříteli uprchnout a navíc uvěznit duši Avpága v astrálním světě Krvavého moře. Družina vynaloží všechny zbývající síly – fyzické i duševní – aby Avpága vrátila zpět mezi živé. Nepřítel prohrál, alespoň pro tentokrát.

  Družina se společně se Severinem, Aline a Fionou vrací na povrch do Calingoru. Na hradě Skálopád Severin svolá radu města, aby byly všechny nepřátelské síly definitivně zpacifikovány. Družina si svým hrdinstvím, odvahou a odhodláním vyslouží nejen drahocenný poklad, ale především nová a cenná spojenectví.